Shoduji se s ní v tom, že rozhodnutí Ústavního soudu vyvolává řadu dalších
otázek. Domnívám se, že Ústavní soud nerozhodoval v souladu s Ústavou ČR a
již vůbec ne, s jejím nepsanými pravidly.
Ústava ČR, čl. 2, odst. 1: „Lid je zdrojem veškeré státní moci“. Rozhodnutí od
zpravodaje na 60 stranách je jistě erudované, ale mohlo být určitě vytvořeno
dříve než za tři roky. Rozhodnutí Ústavního soudu vyvolalo 60 řádek
pochybností. V čem rozhodnutí Ústavního soudu odporuje demokratickým
zásadám:
– Základní princip demokracie je vláda lidu – a vzniklá vláda bude
rozmělněna, neschopna se domluvit na důležitých věcech pro další
směřování státu.
– V čem například? Když již jednou Ústavní soud rozhodl, může po čase
své rozhodnutí měnit? Je zpochybněna předvídatelnost soudních
rozhodnutí.
– Ústavní soud nemůže být aktivistický. Není třetí komorou Parlamentu, je
soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ve svém rozhodnutí neposuzoval
ústavnost (také nerozhodl, že dosavadní znění volebního zákona je
protiústavní), ale jakousi imaginární spravedlnost. Nepřísluší mu role
aktivisty, který páchá dobro.
– Ústavní soud se stal aktivním spolutvůrcem pravidel. Ale výběr volebního
modelu je výsostnou záležitostí politické úvahy, v tomto případě nejen
Poslanecké sněmovny, ale také Senátu.
– Jak budou moci spolupracovat (a při širokospektrální koalici budou
muset) strany s diametrálně odlišnými programy? Například: na přijetí
eura – na legalizaci drog – na přijímání nelegálních migrantů – na zvýšení
(snížení) daní ……
– Ochrana rovnosti hlasů není jediným kritériem volebních zákonů.
Smyslem voleb je vznik vlády. Jaké vlády? Akceschopné, stabilní, aby
vládla celé volební období a mohla složit účty ze svého vládnutí a
z volebních slibů.
– Rozhodnutí bude mít vliv na kupčení s mandáty, popř. hlasy a zvýší počet
přeběhlíků v PS PČR.
– Nový volební zákon udělá z naší politiky „Itálii“.
– Svým rozhodnutím posiluje centrální vedení stran, popírá vnitrostranickou
demokracii – minimálně pro nastávající volby. K demokracii patří
primární volby ve struktuře té které politické strany. Politické strany
nestihnou řádně dle svých stanov projednat a demokraticky schválit své
kandidáty do Poslanecké sněmovny.
– Oslabil základní princip demokracie – zbavil voliče motivace k účasti na
volbách (oslabil tak demokracii jako vládu lidu).
– Konstatuji skutečnost, aniž bych cokoli naznačoval jako paní ministryně
Benešová: sedmi ústavním soudcům končí první desetileté funkční období
v roce 2023 a čtyřem v roce 2024. A všichni mohou kandidovat do
druhého funkčního období. A hádejte kdo, potvrzuje návrh prezidenta, než
jmenuje ústavního soudce? Senát, jehož 21 členů v roce 2017 podalo
ústavní stížnost, na základě které Ústavní soud rozhodoval.
A k tvorbě předvolebních koalic dodávám, že čl. 5, Ústavy ČR uvádí, že
politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné
soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a
odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Proto
souhlasím s panem prezidentem, že je nepsaným pravidlem pověřit předsedu
vítězné politické strany sestavením vlády. Čili, vládní koalice se tvoří až po
volbách.